Metody činění kůží

06.03.2021

Dnes je toto téma hojně diskutované a řeší se, zda jsou kůže činěny za použití organických (třísločinění) nebo anorganických (chromočinění) činicích látek. Předně je potřeba zmínit, že každý kožený výrobek si žádá jiný typ usně podle toho, jaké jsou kladeny požadavky na jeho vlastnosti. Některý výrobek vyžaduje pevnou a tvrdou kůži, jiný zase měkkou a poddajnou. Také záleží na tom, z jakého zvířete kůže pochází, a hlavně odkud vůbec pochází.

Zákazníci by se měli mnohem více než na metody činění zaměřovat na původ usní a kožených výrobků, které kupují. Zpracování kůží je totiž obzvláště znečišťující v zemích s laxním přístupem k ochraně životního prostředí. Takovou zemí je například Indie, třetí největší výrobce a vývozce usní na světě. Vznikají zde nelegální skládky odpadu a znečištěné odpadní vody jsou vypouštěny zpátky do řek. Kromě životního prostředí a zdraví koželuhů je tak negativně ovlivněno také zdraví všech ostatních obyvatel.

Činění a barvení kůží v Maroku, zdroj: Wikipedia.org
Činění a barvení kůží v Maroku, zdroj: Wikipedia.org

Třísločinění

Tato metoda patří k nejstarším známým způsobům zpracování surové kůže. Třísločiněné usně se vydělávají třísly extrahovanými z rostlin. Jedná se o kůry, plody, větve nebo listy stromů. Výsledný odstín usně závisí na směsi tříslovin a výchozí barvě usně, většinou je však rudý až hnědý. Useň vyčiněná tříslem je ve vodě méně stabilní a má tendenci se odbarvit. Pokud se promáčí a poté se dá ke zdroji tepla, zmenší se a ztvrdne. Třísločinění kdysi trvalo i několik let, dnes je to několik dnů až týdnů.

Chromočinění

V současné době se jedná o jednu z nejběžnějších metod činění, protože celý proces zkracuje na pouhé hodiny. K chromočinění se používá síran chromitý a dalších soli chrómu, po kterých useň získává typicky bledě modrou barvu. Výsledná useň je pružnější a poddajnější než useň činěná tříslem, a zároveň je voděodolnější. 

U této metody činění panují obavy o životní prostředí a o zdraví, protože převažuje domněnka, že chrom je škodlivý. Například však trojmocný chrom je v malém množství nezbytnou součástí naší každodenní stravy. Oproti tomu šestimocný chrom je klasifikován jako lidský karcinogen. Proto není ani tak důležité zkoumat obsah chromu, ale především to, v jakém mocenství je tento prvek v usni obsažen. Evropská legislativa je však v tomto směru velmi přísná, takže obava nosit výrobky z chromočiněné usně z evropských koželužen (!) není na místě.

Jirchářské činění

Dnes již málo používaná metoda, kterou prováděli jircháři. Činidlem jsou v tomto případě hlinité soli a výsledkem takzvaná jircha v bílé barvě, která je měkká a tažná, ve vodě málo stálá. Tato metoda činění se aplikovala hlavně na jemné usně jako koziny, skopovice, teletiny, jehnětiny, jelenice a králičiny. Dnes se tímto způsobem činí především rukavičkářské usně.

Zámišské činění

Zámišské činění usní kdysi prováděli semišníci a pracovali především s kůžemi z vysoké zvěře. Pro činění se používají tuky, které obsahují nenasycené mastné kyseliny, nejčastěji tedy rybí tuk, který se několik hodin intenzivním tlakem valchuje do kůží. Zoxidované kyseliny se při tomto procesu naváží na kolagen obsažený v kůži. Výsledná useň se nazývá zámiš nebo také lidově semiš a má žlutou barvu. Lze ji dokonce i prát, protože rybí tuk nelze vymýt, na rozdíl od činidel používaných jircháři.